Historie
Sorry, your browser doesn't support Java(tm).

HISTORIE
VE SVĚTĚ

LABRADOŘI
V EVROPĚ

LABRADOŘI
U NÁS

... více o historii
... více o retrívrech

 
HISTORIE VE SVĚTĚ

Původ labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií.


MayflowerPravděpodobně první výsadek předků těchto psů měli na svědomí k břehům Nového světa plující kolonisté na legendární lodi Mayflower. Po vylodění se osadníci rozdělili do více skupin, z nichž každá se vydala jiným směrem. Skupina, která se vydala podél pobřeží severním směrem, doprovázená svými zvířaty, dospěla při svém putování až do blízkosti severního pobřeží dnešní Kanady. Poté co zjistili, že zdejší pobřežní vody oplývají bohatstvím mořských živočichů a vůkolní krajina skalnatého pobřeží velkým množstvím různých opeřenců, nabízejících bohatou potravinovou základnu i produkty vhodné k oživení obchodní činnosti, dospěli k rozhodnutí se zde usadit.
Využívání zdejšího nesmírného přírodního bohatství si však vyžadovalo silné a zdatné jedince, ve které se nově příchozí, pod vlivem životních podmínek, začínají měnit. Taktéž se pod vlivem určité geografické izolace začíná v daném prostředí měnit nově příchozí pes v endemického jedince, tj. v živočicha s univerzální upotřebitelností v této divoké a mrazivé krajině. Mění se nejen jeho povahové vlastnosti, ale i tvar těla, osrstění, získává silné běhy s tlapami opatřenými plovacími blánami. U psů se objevuje vydří ocas - oboustranně zploštělý, klenutá hruď dokonale přizpůsobená i k plavání v nepříznivých podmínkách mořského proudu. Navíc získali tzv. "water-resistant" srst - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě. Psi se stali značně otužilými, téměř nenáchylnými k běžným onemocněním. Těchto jejich vlastností posléze v plné míře využívali zdejší rybáři, kteří pravidelně se svými psími pomocníky vyplouvali na otevřené moře za potravou a žádaným obchodním artiklem, jakým se plody moře ukázaly být.
Popisuje se, že psi tohoto druhu bez zaváhání vstupovali do studené mořské vody, a to v každém počasí. Velmi ochotně roznášeli pracujícím rybářům korkové splávky držící napínanou rybářskou síť na mořské hladině. Stejným způsobem, ale opačným směrem, pomáhali těžce pracujícím rybářům sítě zatahovat. Od těchto rybářů zřejmě byl druh psa pojmenován přívlastkem retriever. O samotném názvu labrador je možné se domnívat, že vznikl pod vlivem různorodého názvu celé oblasti, z niž byli původní jedinci importovaní do Evropy. Tuto hypotézu opíráme o skutečnost, že inkriminovanou oblast tvoří v současnosti kanadská provincie Newfoundland. Provincie zabírá severovýchodní část poloostrova Labradoru a stejnojmenný ostrov, na němž se nachází hlavní město provincie Saint John's Town. To by mohlo znamenat, že nazveme-li psy tohoto plemene s ohledem na místo jejich původu jako labrador nebo pes Sv. Jana, nemusíme se dopouštět žádného zásadního omylu.

Více o historii

LABRADOŘI V EVROPĚ

Do Anglie byli labradoři přivezeni místními rybáři asi v roce1885, když obyvatelé Newfoundlandu vyhlazovali tyto psy, aby rozšířili chov ovcí. Tehdejší angličtí velkostatkáři u tohoto psa rozpoznali pevnou konstituci a výborné schopnosti aportéra, kupovali jej jako loveckého psa. Angličtí aristokraté, hrabata z Malmesbury a vévodové z Buccleuchu, rozvinuli úspěšné své chovné programy a vzbudili zájem o nového sportovního psa. Jakkoliv mají určitou rozličnou velikost, zlatý retriever a labradorský retriever pravděpodobně mají stejný původ v mastifech a pracovních psech přivezených do Kanady portugalskými, baskickými a anglickými rybáři. Dodnes mají stejné schopnosti a oba se tělesně a povahou příliš neliší od iberských plemen, jako je cao de laboreir. Původní newfoundlandský psi jsou kořenem původu všech retrieverů. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl labradorský retriever anglickým Kennel Clubem v roce 1903 (některé prameny uvádějí rok 1904) jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Club", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele labradorů, je sama anglická královna Alžběta, jejíž rodina labradory také chová.

Více o historii

CHOV LABRADORŮ U NÁS

Zakladatelem chovu labradorů u nás je pan František Kučera, tehdejší ředitel lesního závodu Litovel a současně zakladatel první chovné stanice u nás s názvem "z Pomoraví". První vrh českých labradorů se narodil v této stanici černé fence Julie of Palgrave a černému pejskovi Sandylands Marcus dne 6.7.1975. Historie, která tomuto vrhu a celému chovatelství labradorů u nás předcházela, však rozhodně nebyla lehká…

Konec 60-tých let byly mj. léta tuhé normalizace, ale současně léta, kdy zejména myslivost byla hojně podporována tehdejším režimem a mnoho zahraničních hostů jezdilo právě do naší republiky (tehdy ČSSR) na obrovské hony. Mezi jinými k nám na Moravu zavítal z Anglie jistý pan J. Bradley, jehož vášní byl lov bažantů. Panu Bradleymu se velmi zalíbila bažantnice při Lesním závodu Litovel, kde tehdy působil jako ředitel právě pan František Kučera. Úroveň honů v bažantnici byla vysoká a tak si je pan Bradley velmi pochvaloval, jen jedna věc jej udivovala a to, že se nikde při dohledávce a přinášení pernaté zvěře nesetkal s žádným v Anglii tolik osvědčeným retrieverem, ale většinou jen s ohaři, nanejvýš ještě s tehdejší pýchou našich myslivců - českými fousky. Tito psi sice při honu pracovali perfektně, ale opakované aportování ze studené vody řeky Moravy jim nebylo příliš vlastní. Zahraniční střelci ale nadále často poukazovali na to, že v zahraničí se jako aportéři specialisté používají retrívři - a to zejména labradoři.

Slovo retrívr bylo u nás v té době ještě zcela neznámým pojmem, a tak pan Bradley jako dík za příjemné lovecké zážitky přislíbil darovat následující loveckou sezónu panu Kučerovi do Litovle tři páry labrador retrieverů. Některé prameny uvádějí, že dárcem těchto pejsků je anglický šlechtic sir Staford Sands, nerad bych urazil některý ze zdrojů, z nichž čerpám.

První labradoři do Čech, či spíše na Moravu, ať je již daroval, kdo chtěl, byli tedy dovezeni již v roce 1971, a to za velice kuriózních okolností. Pan Kučera nabídku darování psů totiž považoval spíše za zdvořilostní kompliment a po čase na tuto epizodu pozapomněl. Jaké však bylo jeho překvapení, když mu jednoho dne zavolal dispečer z ruzyňského letiště a oznámil mu, že si má na letišti vyzvednout zásilku psů z Anglie. Bylo třeba sehnat nejrůznější povolení a jen díky osobním kontaktům pana Kučery se podařilo tyto kapitalistické psy v relativně krátké době opravdu přepravit až do jejich nových domovů. Podle nepsaných pravidel té doby bylo nezbytné je ihned po převzetí darovat státu, aby snad někomu probůh nevadilo, že jsou to psi, kteří byli přijati jako dar od cizinců ze západní Evropy. Proto pan Kučera je následně věnoval Státním lesům a psi byli přiděleni na lesní závody v Židlochovicích, Olomouci a Litovli.
Bylo tedy dovezeno šest tříměsíčních labradorků, z toho tři pejsci a tři fenky; všichni byli vzájemně nepříbuzní, což pro začínající chov nemohlo být lepším počinkem. V tehdejší době byli ovšem u nás labradoři psi naprosto neznámí a i dokonce tehdejší naučné atlasy hovoří v této souvislosti pouze o černém psu, jako by další barevné mutace snad ani neexistovaly.
Z neznalosti byl dar přijat s velkými rozpaky, neboť černá barva pejsků byla samozřejmě i pro naše myslivce, navyklé téměř výhradně na psí plemena hnědě zbarvená, málem šokující. Dlouhý nekupírovaný prut podobný vydřímu a mohutná hruď zpochybňovala v jejich očích ušlechtilost darovaných zvířat.

A tak jejich konec započal vlastně již v témže roce na oblastní výstavě psů, kde rozhodčí naprosto neznalý exteriéru a standardu daných zvířat, prohlásil zvířata za nesprávné ve výšce a ani opakovanými argumenty, že špatně přepočítal míry z anglického originálu standardu, se nenechal obměkčit. Tehdejší výstavní řád byl poněkud jiný než dnes a tak většina zvířat upadla povětšině v zapomnění. Zlý jazykové dokonce tvrdí, že péče některých lesních závodů byla natolik špatná, že psi pošli nedostatkem lásky. Co je na tom pravdy nevím, navíc těžko by se po tolika letech lidské selhání dokazovalo. Ale z vlastních zkušeností vím, že pokud se člověk stará o něco (nebo někoho, to už je jedno) z nutnosti a bez patřičného citového vztahu, nedopadá to zpravidla dobře.
Z těchto 6 anglických psů úspěšně prošel onou výstavou pouze jeden a to černý pejsek, v úvodu již jmenovaný Sandylands Marcus (ČLP 6/75) - pes z mimořádně významného exteriérového anglického chovu. Škoda, že není k dispozici žádná fotografie. Byl to potomek dnes již legendárního psa Sandylands Mark (se kterým bývá podle jména často zaměňován), a ti, kteří znají anglické chovy ví, že se objevuje prakticky ve všech rodokmenech, a mnohdy i několikráte. Jeho matkou byla fenka Candida of Coleshill. Kvalita tohoto pejska musela být opravdu znamenitá, protože v té době patřil chov Sandylands ke špičce.

Psal se tedy rok 1971 a s chovem tohoto úžasného plemene u nás nikdo neměl pražádné zkušenosti. Jedině v Litovli se prvním labradorům dostalo náležité péče, a proto zde byla panem Kučerou založena první chovná stanice labradorů v Čechách s názvem "z Pomoraví". Pes Sandylans Marcus posléze získal na MVP titul CACIB - FCI a byl do plemenné knihy zapsán dne 10. září 1974 jako chovný pes pod registračním číslem 1/74/L.
Fenka ze dvojice darovaných psů z Anglie bohužel nedosáhla na výstavách stejné kvality, jako Sandyland Marcus a stala se tak pro chov nevhodnou. Tím by byl prakticky další chov labradorského plemene u nás znemožněn. Aby se tak nestalo, dochází posléze v roce 1975 k dalšímu importu dvou Field trialových (pracovních) šampionů "Palgrave" - dvouleté černé fenky Julie of Palgrave (ČLP 7/75) a taktéž dvouletého žlutého psa Johna of Palgrave (ČLP 9/77). Jsou to potomci Field Trials Championa Palgrave Edward a feny Elmsbed Nymph. Obzvláště linie psa Palgrave Edward je plná pracovních šampionů, ale přesto fenka Julie of Palgrave získala i titul šampión ČSSR 1976 a vyhrála řadu výstav. Její pracovní vlohy byly excelentní a řada pochybovačů musela vždy po honě uznat svoji chybu. Fena aportovala neúnavně jak ze země, tak i z vody a to i ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách.
V tomto případě však došlo k omylu při překladu. Místo požadavku na chovný pár byli vyžádáni (a posléze také importováni) psi, kteří již absolvovali výcvik s vynikajícími pracovními výsledky. To by bylo samozřejmě znamenité a pro chov více než přínosné. Mělo to ale jednu dosti podstatnou vadu. Julie i John byli totiž sourozenci. Prostě překladatel neměl svůj nejlepší den.
Naštěstí celou situaci alespoň na čas zachránil Sandylans Marcus, který poté, co Julie of Palgrave u nás absolvovala všechny předepsané zkoušky a výstavy s vynikajícími výsledky a byla zapsána v plemenné knize po reg. číslem 1/74-K, se s touto spojil a z tohoto spojení se narodili právě v chovatelské stanici "z Pomoraví" 6. července 1975 první českoslovenští labradorští retrieveři. Jednalo se o vrh "A" a z tohoto vrhu se v rodokmenech českých labradorů nejčastěji objevuje Adina z Pomoraví. První vrh byl tedy na světě, ale tím nebylo ještě zdaleka vyhráno. O štěňátka nebyl příliš velký zájem, protože myslivci jsou osoby velmi konzervativní a doba nebyla vyzrálá na západní novoty. I přesto své domovy našla, a fenky Alma a Adina z Pomoraví se stali základem chovu u nás.

A aby těch problémů nebylo málo, stalo se, co se v té chvíli rozhodně stát nemělo a co bylo velkou škodou pro další chov labradorů. Sandylands Marcus byl poraněn autem, a na následky svého zranění pozbyl svou schopnost krytí. Za svůj život tak stačil zplodit potomky už jen s fenou Middleboys Sherry pana Jaroslava Domina z Prahy.

Aby bylo možné v chovu pokračovat, muselo se v dané situaci riskovat. Byla povolena sourozenecká plemenitba mezi Julií a Johnem reg. pod číslem 2/76-L. Štěňátka z tohoto vrhu "B" zdědila po svých rodičích všechny znaky, které toto plemeno charakterizují, tj. ladnost pohybu, pracovitost, věrnost chovateli s u nás nevídanou predispozicí pro práci ve vodě. Z této úzké plemenitby vyšel také první Interchampion, Champion ČSSR Bred z Pomoraví, černý pes s vlohou pro žlutou i hnědou barvu. Toho dodnes nese většina českých odchovů v rodokmenu. Poté měla Julie ještě dva vrhy s importovaným kanadským psem Canou, psem s vynikajícími výsledky a chovatelských výstav s oceněním CACIB - FCI, několikanásobným oceněním Šampion ČSSR, Vítěz třídy šampionů aj. V plemenné knize byl zapsán pod reg. číslem 4/77-L a v knize všestranných psů pod číslem U-2254/77. Z těchto spojení se v chovu uplatnila pouze fena Dana z Pomoraví, jejíž krev proudí dodnes v chovech především na Slovensku.

Bylo však nad slunce jasné, že československý chov, má-li být zachován, musí být nutně dále oživen, jinak by se následky příbuzenské plemenitby negativně projevily v následujících vrzích. Z dalších importovaných jedinců, kteří významně zasáhli do našeho chovu labradorů bych tedy rád jmenoval zejména finského psa Tullin Eri a fenku Tullin Jessy nesoucí finskou pracovní linii Tullin a Susanset. Ze spojení těchto dvou jedinců vzešel žlutý pes Cornel Clo, který působil v chovech "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi" pánů Kubeše a Kordy, a významnou měrou přispěl ke zkvalitnění srsti a pracovních vloh labradorů u nás. Jednalo se, jak jsem se již zmínil, o ryze pracovní linii, která se v Anglii i Skandinávii diametrálně liší od exteriérových jedinců, proto se u jeho potomků, ale i prapotomků objevují, vynikající pracovní vlohy, výborná mechanika pohybu, dobré zdraví, mimořádně kvalitní srst, pěkná konstituce těla a silná kostra, ale nepěkný tvar hlavy s málo výrazným stopem a jakoby liščím výrazem. Naproti tomu jeho polo bratr Interšampion a Šampion ČSFR Brian Erinor, jehož otcem byl také již zmíněný Tullin Eri, vnesl do chovu díky své matce Šampionce ČSSR Noře Jitřní Lov, v jejímž rodokmenu se jako dědeček objevuje další importovaný pes, tentokrát z Kanady (Shamrock Acres Sazava), zásadní změnu exteriéru. Brian Erinor, černý velmi mohutný pes, na svou dobu s mimořádně kvalitním exteriérem pochází z chovu "Erinor" paní Aleny Čečrdlové. Této pejsek již bohužel mezi námi není, opustil nás v roce 2002 v úctyhodném věku 15 let. Ze začátku se na výstavách nesetkal s přílišným pochopením rozhodčích, kteří byli až dosud zvyklí posuzovat psy, o nichž se v zahraničí mluví jako o trialových. Brian svým tehdy velmi ojedinělým zjevem přiváděl rozhodčí do rozpaků, neboť do té doby se na výstavách setkávali s vyššími, velmi subtilními psi se špičatými, dlouhými mordami, kteří byli velmi podobní ohařům. Trvalo několik let, než Brian o své kvalitě tuzemské rozhodčí přesvědčil. Tento dosud velmi impozantní pes se může pochlubit u nás zatím ne jvyšším počtem potomků, kteří získali titul Šampiona a Interšampiona.

Americký pes Andy XXXVII a rakouský pes s belgicko-anglickou linií (Sunny Loch´s a Rocheby) Quanto Wander von Lärchenbruch byli dalšími z importovaných psů, kteří se výrazně podíleli na zkvalitnění exteriéru v chovu.

Výňatek z mysliveckého serveru silvarium.cz:
Myslivecké využívání labradorských retrieverů, jak již bylo uvedeno, po počáteční nedůvěře vůči tomuto plemenu psů dochází v současnosti k významnému vzestupu jeho oblíbenosti. Plemeno se uplatňuje všude tam, kde chceme mít psa klidného, tichého, při práci v terénu vytrvalého, systematicky pracujícího jak na suchu, tak i ve vodě. Zkrátka psího pomocníka, jenž dokáže využívat svých schopností ve prospěch svého vůdce. Někdy se nám zdálo, že pes sedící v průběhu leče tiše u nohou vůdce, počítá zasažené jedince a po povelu přinesl tolik kusů, kolik napočítal lovec sám. Jeví se být značnou předností labradorů, že oproti ohařům pracují s nízkým nosem. Tam, kde ohař stopu přeskočí, labrador ji neopustí. Jak již bylo také řečeno, obdivuhodná je schopnost labradorů pro práci ve vodě, a to nejen v létě, ale i v zimě, v ledovou tříští pokryté vodě. Při lovu na kachny jsme mnohokrát obdivovali jeho "potápěčské" schopnosti. Žádná "zapíchnutá" kachna není ztracena, když pro ni šel labrador.
Závěrem pouze tolik, že ten, kdo chce pracovat s pomocníkem, který sebou nebude škubat u každého výstřelu, nebude hlasitě vydávat a všechno co má přinést bezezbytku přinese, ať si opatří labradorského aportéra.


V současnosti je toto plemeno na vrcholu své popularity, a to nejen ve velké Británii, ale i všude tam, kam se z ní rozšířilo. Tak se s touto vrcholovou anglickou rasou setkáváme v Evropě, Americe, Austrálii i na Novém Zélandu, prostě všude tam, kde je možné v plné míře využívat jeho vrozené vlohy. Labrador retreiver, konstituovaný v zemích uvedených světadílů dává potomstvo věrně odpovídající danému typu (nezvrhá se), a to generaci za generací, desetiletí za desetiletím, takže v současnosti lze konstatovat, že tato vrcholová aportérská rasa již zahrnuje tisíce psů stejného typu, stejného charakteru a stejné přirozené schopnosti být nepřekonatelně věrným společníkem a pomocníkem člověka.

Pro svou univerzální použitelnost se s labradorem setkáváme i s jako psy policejními, pomocníky celníků při hledání zakázaných látek a v nemalé míře jako se psy vodícími nevidomé lidi. Díky své vynikající přátelské povaze, lásce k dětem, nezdolné vůli, tělesném zdraví, vysoké přizpůsobivosti a neutuchající ochotě dělat svému pánovi radost vzrůstá obliba labradorů u stále širší veřejnosti. To s sebou nese bohužel i fakt, že u některých rádoby chovatelů, z finančních důvodů, kvantita vysoko převládá nad kvalitou. Mohl bych jmenovat i konkrétní chovatelské stanice, ale tyto stránky jsou věnovány něčemu jinému, nežli kritice jiných.

Přesto se chov labradorů díky několika nadšencům a zodpovědným chovatelům, kteří bez ohledu na velmi vysoké finanční nároky importují kvalitní jedince z anglických a skandinávských chovů a své fenky kryjí v zahraničí kvalitními a zdravými psy, stále rozvíjí.

Zásadním ukazatelem, že jdeme správným směrem ve vývoji plemene, je vynikající hodnocení labradorů z českých chovů na tuzemských Mezinárodních a Klubových výstavách, které posuzovali zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé labradorů, a i titulová hodnocení z nejprestižnějších zahraničních výstav, jako byly např. Evropská výstava v Poznani a Světová výstava v Miláně 2000.

Materiály k historii čerpány z knih:


Legends in Labradors
(Nancy Martin)


The Labrador Retriever
(Dorothy Howe)


The New Complete Labrador
Retriever
(Helen Warwick)


The Labrador Retriever
(Richard A. Wolters)


a ze serverů retriver.cz, tetrevidvur.com, retriever.aktualne.cz a hromady a hromady jiných...

 

Tato stránka byla naposledy změněna